Aktuality:Osobní stránka na adrese: Vazon.svet-stranek.cz

A máme tady první příspěvěk na stránky v novém roce. Sice jsem si dala trochu na čas,ale s příchodem nového roku opět nestíhám. Samozřejmě,že nám došlo dřevo,takže ještě ve volných chvílích lítáme po lese,do toho nějaké kování a koně začínají samozřejmě postupně lehce trénovat. Není to zatím nic náročného. Zaprvé si musí zvyknout na pravidelnou práci a zadruhé se stalo,jak jsem předpokládala,že jakmile budeme mít začít s koňmi pracovat,tak nám zamrzne a sníh je v nedohlednu. Klusat celý týden se všemi koňmi v hale je pěkná otrava. Občas se projdu po louce,kde jsou zbytky sněhu,vyšší ráva zem tam není tak tvrdá a promrzlá. Sice se z toho zatím nestřílí,ale mám docela obavy,že letošní zima pro objemovou přípravu moc příznivá nebude. Koní je v tréninku zatím celkem 6,což už je časově docela náročné. Klisna Indian Lass se ze začátku zdála,že bude hodná a lehce jezditelná a mohly by mi s její přípravou pomoct i holky. Ale chyba lávky,potvora nám nějak obživla,začala pěkně vyhazovat,lekat se kdejakého zašustění,takže to zbyde zase na mě. I ve stáji je to šílená netykavka. Dělám si legraci a říkám,že to není pravý kůň,ale krokodýl přeoperovaný na koně :-) Divím se,že jsem zatím ještě v celku a nechybí mi žádná část těla. Musím to radši rychle zaklepat na dřevo...

Starý rok se za chvíli sejde s novým a člověk se ve své mysli nevyhne přemýšlení a vzpomínání,co mu vlastně všecho právě odcházející rok přinesl. Když to vezmu ze svého pohledu,bylo mnoho šťastných okamžiků,které si ovšem zanedlouho vybrali svou daň v podobě těch horších zážitků. Tak to ale na světe chodí,všechno se vším se dříve nebo později společně vyváží. Jinak to zkrátka nejde,kdyby byly pouze šťastné a dokokonalé chvíle,potom by nám přestaly být vzácné a o to menší by z nich byla radost.... Letos se nám jako malé stáji podařila získat v dostizích po delší odmlce dvě první místa a spousta umístění. Ono to vypadá jednoduše,kolikrát jde do dostihu koník jako favorit,ovšem ta pověstná kapka štěstí je k dosažení vrcholu nezbytná,ať má kůň sebevětší schopnosti a šanci zvítězit. Děkuji štěstěně,že při nás celý dostihový rok stála a doufám,že se tolik neunavila a ještě u nás vydrží. Tolik k pěkným zážitkům a teď k těm horším. Těch naštěstí mnoho nebylo,ovšem ten co přišel 3.listopadu byl o to smutnější,když se naplnil pohár života našeho milého kamaráda a pomocníka koníka Vykuka. Osud dal však Vykimu i nám kdysi velký dar,když umožnil strávit podzim jeho života u nás ve stáji. A tom to na světě je,takže ať Vám všem v novém roce koně jdou :-)

Poslední roky jsem u sebe nějaký předvánoční shon moc nepociťovala,ovšem letos se na mě pěkně vyřádil. To je totiž tak,když si nechá někdo všechno na poslední chvíli. Dárky jsem balila až po obědě a sotva to všechno stihla. Nechápu,jak se mi to podařilo nastřádat všechno takhle na poslední chvíli,když máme ve dvoře letos na Vánoce nejmenší počet koní po hodně hodně dlouhé době. Pravda je,že jsem celý týden před Vánocemi dodělávali všelijaké resty a práce,aby byl přes svátky klid,takže byl člověk po celodenním maratónu tak utrmácený,že na nějaké gruntování doma nebo balení dárků nebylo ani pomyšlení. Počasí k vánoční atmosféře také moc nepřispívá,vždyť ve stáji poletují mouchy,v okolí statku kvetou kočičky,no prostě je to celé postavené na hlavu. Neříkám,že mi to vadí,pro pohybování koní je ideální podklad,ale už vidím,jak budeme o velikonocích tahat zimní oblečení,ne-li prohrnovat sníh... Někteří koně ( ti nejméně osrstění - Bertík,Tiggy) začai dokonce pouštět trochu chlupy. Radost z toho nemám,kdyby třeba vypado něco z medvěda Rádi,tolik by mi to nevadilo,jako třeba z Berťase,který má i teď v "zimě" takovou srst,jakou by mu mohl i v létě kdejaký dostihák závidět. Ale konec bědování,je na čase popřát všem poctivým návštěvníkům stránek a fanouškům naší stáje šťastné a veselé :-)

Dnes v poledne se nám vrátila do stáje klisna Indian Lass. Vrátila se v pěkné kondici,přestože absolvovala náročnou cestu.Je vidět,že o ni bylo moc dobře postaráno. O víkendu se rozhodne,zda se zkusí dál připravovat pro dostihy nebo ji budou čekat mateřské povinnosti. Překvapil mě Mandor,který se na bývalou kamarádku moc přívětivě netvářil. Je vidět,že za měsíc,co kobylka byla pryč,hodně zesílil,nabral pár kilo navíc a začíná si chránit svoje území. Indy se nesmí přes katra ani nakouknout do jeho žlábku. Hned vystartuje a zakousne se do mříží a dělá ze sebe pěkného bubáka :-) Aspoň je ve stáji zase trochu sranda. Musím přiznat,že jsme si na tu černou potvůrku za dva měsíce,co u nás pobývala,docela zvykli a docečla si dovedu představit,že by u nás zůstala i déle. Za pár dní budeme třeba moudřejší....