Aktuality:Osobní stránka na adrese: Vazon.svet-stranek.cz

Po osmi sezónách už pravděpodobně na jaře nevyjedeme s naším pověstným parníkem - obřím konibusem. V pondělí se nám z velké dálky podařilo dopravit domů "nový" přepravník na koně. Uvozovky u slova NOVÝ jsou záměrně,protože nový rozhodně není,ale když se nám ho podaří přes zimu poopravit,bude to docela šikovné auto a měly by se o hodně snížit náklady na přepravu koní na dostihy. Věřím,že to bude výhoda,neměl by být problém jet třeba do Prahy jen s jedním koníkem,když bude mít zrovna vhodný dostih. Do auta se vejdou 3 koně,ale počítáme s tím,že zkusíme zatím vozit maximálně 2,než ho pořádně vyzkoušíme. Tak prostorné jako náš původní konibus sice není,ale zase je tam pro koně rozhodně víc místa než třeba v přívěsu. Dneska ráno,když jsme tak při kydání koukali na vyžraného Radbula,jsme se smáli a říkali,že kdoví jestli se tam náš mamutík vůbec vejde. Nic jiného mu však nezbyde,pokud bude a já doufám,že bude chtít ,jezdit na dostihy :-) Věřím,že nám nový přepravník přinese štěstí,stejně jako kdysi náš starý dobrý konibus :-)

Tak nám napadl první sníh,přesněji řečeno poprašek sněhu. Kolem koní je teď klid,už jich je jenom osm. Klisna Indian Lass odjela před týdnem na aukci do Francie,která se bude konat zčátkem prosince. Uvidíme,jestli se někomu zalíbí a najde někde v hřebčíně nový domov. Pěkně přibrala a osvalila se,ale také nám hodně obrostla zimní srstí,což nevypadá moc lákavě. Byly to pěkné nervy,klisna musela odjet hned po smutném pařížském víkendu. Naštěstí nejela do hlavního města,ale až do městečka Deauville na západním pobřeží Francie. Tuto situaci,kdy máme ve dvoře po dlouhé době rekordně nejnižší počet koní ,chceme využít k vybílení alespoň jedné ze třech stájí. Počasí na to sice není nic moc,ale chtělo by toho využít,když můžeme všechny koně v klidu přestěhovat do prázdných boxů. Uvidíme,kdy se k tomu dostaneme. O víkendu se totiž chceme jet podívat na nový přepravník pro koně. Teda k novému má hodně daleko,ale bude o něco menší než obří konibus,který při našem počtu pěti,popřípadě šesti dostiháků nemá velkého využití. Málokdy se podaří vybrat v jeden dostihový den vhodný dostih pro 2 a více koní,aby se konibus využil. Příští sezónu už se snad dají dohromady naši letošní tříletci tak,aby mohli pravidelně startovat,tak by to mohlo být v plánování dostihů už trochu jednodušší.

Koňské osazenstvo ve dvoře nám začíná pomalu ale jistě řídnout. Po předchozích zimách,kdy byly stáje nabité k prasknutí,je to docela příjemná úleva. Včera odjel valach Banjo. K naší radosti se ho ujaly naše dlouholeté známé a bývalé pomocnice ve stáji Kamila Helčlová s dcerou Natálkou. Banjo tak dostal šanci a třeba se časem vyzdraví úplně a bydlí,dá se říct skoro za humny. Doufáme,že jim bue dělat hlavně radost a co nejméně starostí. Zbylo nám tedy 9 koní,takže Mandor se přestěhoval do stodolní stáje mezi dostiháky ( ještě tam má Stardu ). Měla jsem z toho trochu obavy,přece jen byl od počátku a celých 6 let zvyklý v horní stáji důchodců. K mému velkému překvapení se zabydlel velice rychle a líbí se mu klisna Indian Lass,která bydlí vedle něho. Najednou má jiskru v oku a natřásá se jako mladík. I kobylka sousedka se chovala velice vstřícně,až mě to překvapilo a moc potěšilo. Docela mě to teď mrzí,že kobyla začátkem příštího týdne odjede na aukci do Francie. Doufejme,že dorazí v pořádku,při problémech,jaké teď ve Francii panují. Není vyloučeno,že se vrátí zpět,pokud se nenajde nový majitelm,ale to budeme moudřejší za tři týdny. Zatím si bude muset Manďas vystačit se Stardou a kdo ví,třeba mu přibyde místo kobylky,pokud se už nevrátí,nějaký nový kámoš.

Život ve stáji se po smutné události ze začátku týdne vrací pomalu do starých kolejí,i na Mandorovi je pokrok znát,už tolik po kamarádovi netruchlí. Předevčírem jsme ho zkusili nechat očichat a seznámit přes ohradu se Stardou. Manďas párkrát výstražně zakvičel,pak se otočil a Starda mu byl šumák :-) Jelikož je Starda starý provokatér a rád se pere,vůbec bych si netrufla je pustit do výběhu společně. Pan trenér se nabídl,že Starouše vedle ohrady chvíli popase. Než jsem mu stačila vykydat a připravit box,aby se mohl vrátit domů,už byl Starda puštěný dohromady s Mandorem na louce. Ti mě teda převezli ! Rvačka se žádná nekonala,Mandor dal jasně na jevo,že drží smutek a na nějaké pošťuchování nemá náladu. Starda to pochopil a šel si hledat něco dobrého na zub v podobě trávy. Ovšem dneska,když jsme je pustili opět společně,Mandor se už nevracel zpět k východu a neřehtal,kupodivu šlapal vedle Stardy a zmizel za halou,kde je nejlepší tráva a kam společně s Vykim vždycky chodili. Radostí sice nezářil,ale z jeho výrazu bylo poznat,že lepší Starda,než nic. Občas se sice ozvalo slabé zařehtání,ale hodinu a půl tam v klidu vydržel. Myslím,že je to dobré znamení a naši zbylí kluci - dědečové se nakonec ještě zkamarádí.